Lípa - národní strom

Lípa je naším národním stromem (symbol lípy nalezneme na prezidentské standardě, státní pečeti či bankovkách) Síla lípy se považuje prakticky od nepaměti. V mytologii byla zasvěcena bohyni lásky. S tvárným lipovým dřevem pracovali řezbáři, dělali z něj oltáře, sochy svatých a proto se mu začalo říkat "svaté dřevo" Lipové dřevo doprovázelo lidská pokolení od narození až ke smrti, od kolébky až po rakev..

 Lípa patří do rodu opadavých listnatých stromů, které jsou rozšířené do celého mírného pásu severní polokoule. Lípa je velmi rozmanitá a vyskytuje se ve více než 40 druzích. U nás v České republice je lípa zastoupena ve dvou původních druzích: Lípa velkolistá a Lípa malolistá srdčitá. Kříženec obou dvou druhů je Lípa obecná. Ostatní druhy tohoto stromu jsou v našich končinách vysazovány spíš uměle, v parcích a poblíž lidských usedlostí, ve volné přírodě jsou velmi vzácné a ojedinělé (lípa zelená, krymská, stříbrná aj.)

Lípa se stala pro svou vůni půvabnou a mohutnou korunu i vlídný stín, symbolem ochrany, pomoc a lásky. Lidé v minulosti byli přesvědčeni a věřili, že lípa odhání zlé duchy a zahání chmurné myšlenky. Lípa byla prvním stromem, který se úmyslně vysazoval u lidských příbytků a obydlí, chránila a léčila. Lípa se zázesla i po narození prvního dítěte. Lípa nám přináší mnoho užitečného, stíní studny, léčivé květy, zdravý lipový květ s nádhernou vůní. Kořeny stromu sahají velmi hluboko. Lípa miluje teplo a vlhkost. Lípy se dožívají mnoha staletí, leckdy i více než tisíciletí.

(HAGENEDER, Fred. Velká kniha stromů: duch stromů. [Olomouc]: Fontána, 2003. ISBN 80-733-6083-7)

Lípa má krásné bělavé dřevo. Její barva přechází od bílé až po smetanově-žlutou, nažloutlou či šedobílou. Dřevo je měkké a stejnoměrně husté. Lipové dřevo jako takové není příliš trvanlivé a je náchylné na červotoče a jiné parazity dřeva. Pokud je lípa dobře vysušená, málo sesychá a nebortí se. Pokud se jedná o úpravu, velmi dobře se opracovává. Lípa se dobře moří a tónuje. Lipové dřevo je vyhledávané řezbáři pro své jednoduché opracování dláty a to i přes vlákna.

Výskyt

Lípu můžeme najít v lesích, na svazích či roklinách, spíše na pohostinných stanovištích s vyšší vzdušnou vlhkostí a to převážně ve vyšších polohách. Velmi často se vysazuje v parcích a podél cest. V porostu je lípa užší, pokud má dostatek místa mívá velmi široce rozloženou korunu. Lípu velkolistou a lípu srdčitou lze od sebe rozeznat podle spodní strany listů. Lípě velkolisté vyrůstají v uzlinách žilnatiny svazečky bílých chloupků, zatímco u lípy srdčité jsou červenohnědé. Lípa kvete v červnu a plody dozrávají v září až říjnu.

HOFMANN, Helga. Stromy a keře. Přeložil Jiří DVOŘÁK. Praha: Svojtka & Co., 2015. Průvodce přírodou (Svojtka & Co.). ISBN isbn978-80-256-1584-3.

Lípu mám moc rád je to krásný strom, který je hojně v parcích či v alejích. Lípa je voňavá a léčivá, když kvete její koruna bzučí a jako by strom ožil. Lípa se mi dobře opracovává, když zkouším řezbařit oceňuji její měkké a tvárné dřevo. Kúra je šedivá a pokud budete pořízem kůru strhávat narazíte na krásnou strukturu lýkové vrstvy vytvářející zajímavou pavučinu. Kůra se strhává poměrně snadno, než narazíte na větev. Dřevo je krásně krémové, od bílé až přes žlutou a nemá žádnou výraznou strukturu. Po vyschnutí je výrazně lehčí. Pokud budete sušit lípu určitě sušte venku a chraňte jí před deštěm. Já špalky dosušoval v dílně kde je poměrně teplo a objevili se mi tam trhliny, které nejsou moc hezké. Lípa je ochranářská a je v ní láska a pohoda. Postupně se od přírody vzdalujeme a sílu stromu jejich krásu a energii necítíme tak jak naši předci. Proto stále mnoho více lidí hledá cestičky zpět a u lípy by jsme měli začít...