Dřevo má různé vlastnosti a různé možnosti využití, zpracování a obrábění. Základy si zde představíme

Vlastnosti dřeva

Stromy a dřevo z nich, nás doprovází celý život. Je pravdou, že dříve bylo dřevo hlavní surovinou pro stavby, výrobu a pro domácí potřeby i topení. Stále nás dřevo provází v každodenním životě a dřevo nás obklopuje v různých formách a podobách. Se dřevem se setkáváme od kolébky až po rakev. Dřevo má široké použití v běžném životě, ve stavebnictví a průmyslu. V dnešní době je dřevo vytlačováno plasty a klasický výrobek ze dřeva se stává vzácností a raritou a mnoho lidí se ke dřevu vrací jako základ životního stylu.

Využití dřeva

Cesta dřeva začíná od semenáčku až po vzrostlý strom, od volně rostoucích lesů až po plantáže. Pokácením stromu začíná jeho pouť k jeho bohatém zpracování. Každé dřevo má jiné vlastnosti ať z pohledu fyzikálních, mechanický, vzhledových a kulturních. Díky tomu, že je každé dřevo jiné tak se hodí na něco jiného. Lípu miluje každý řezbář pro její měkké dřevo se stejnoměrnou hustotu a smetanovou barvu bez výrazného lemování. Z lipového dřeva se vyráběl nábytek, kolébky, hračky, vyřezávali se betlémy či sochy do kostelů, zdobení nábytku či hudebních nástrojů. Bříza byla a je oblíbeným palivovým dřevem, pro jejich skvělé vlastnosti kdy hoří i když jsou vlhké a každý skaut si někdy pokoušel rozdělat ohně pomocí březové kůry. Krásné bílé dřevo je oblíbené ke stavbě plůtků a ohradníků, ale dřevo moc nevydrží a musí se měnit. Naše babičky či nedovedly představit domácnost bez březového koštěte. Akát použijeme pokud potřebujeme dřevo pružné a tvrdé. Kombinace, která byla vyhledávaná ve stavebnictví při výrobě násad a topůrek. Akát má velmi dobré vlastnosti, je tvrdý, nepraská, pružná a dobře se opracovává. Odolává povětrnostním podmínkám a proto se hodí třeba pro venkovní nábytek, židle, stoly či lavice. Tvrdé a pružné dřevo má i majestátní jasan. Jeho pevné, pružné, tvrdé a houževnaté. Jasanové dřevo se s oblibou využívalo pro sportovní náčiní, lyže, sáňky, topůrka či shody. Jasanové dřevo má krásnou strukturu a jemný nádech a odstín. často se díky tomu používá pro dýhu. I dub patří mezi krásné a tvrdé dřevo s pestrou škálou vlastností, které oceňujeme. Dub je synonymem trvanlivosti, houževnatosti, pevnosti a tvrdosti, odolávající povětrnostním vlivům a věkům. Hojně se využívalo a využívá pro svojí stálost v podmínkách střídajícího se sucha a vlhka. Dubové sudy, robustní mostní piloty, hamry či vodní kola to vše bylo vyráběno z mystického dubového dřeva. Dnes je dub hojně využíván při výrobě luxusnějšího nábytku, parket či podlahy. Buk má velmi kvalitní a pevné dřevo. Hojně se využívá při výrobě nábytku a to hlavně z důvodu lehkého ohýbání, truhlářské výrobky, parkety či pražců pro železnici. Bukové dřevo je oblíbené i pro svojí výhřevnost v kamnech a krbech. Opomíjený Habr je elitou mezi stromy s nejtvrdším dřevem. Strom je velmi elegantní s jemnou strukturou borky a spálení kořenů působí ochranářsky. Dřevo je velmi tvrdé a v minulosti se nezadalo s kovovými čepy či hřeby. Habrové palice byly pověstné. Javor je jemné dřevo, které přitahuje výrobce hudebních nástrojů, ale i sportovního náčiní. Javorové dřevo je úžasné pro výrobu kuželkových koulí či kulečníkových tág a baseballových pálek.

Máme mnoho různých druhů dřevin a ještě více jejich využití. Naši předci žili se stromy v bližší symbióze a jejich využití bylo naprosto přirozené. Ale i dnes dokážeme ocenit krásu a strukturu dřeva. Vlastnosti, které jsou prověřeny staletími a které plasty nikdy nenahradí.

Zpracování dřeva

Po vytěžení dřeva z lesa se veze na zpracování na pilu. Kulatina se na pile odkorní, naměří a vykrátí na výřezy, které se pak nařežou a nakonec vytřídí. Z takto připraveného dřeva pak pila vyřeže prkna, fošny, trámy a lišty, latě či hranoly a hranolky. Po zpracování na pile a vytřídění dřeva je důležité dřevo vysušit. Kvalita dřeva se určuje nejenom jejím výběrem, ale i jejím kvalitním zpracováním. Při zpracování kulatiny je podélné a rovnoběžné rozřezaní tou nejlepší volbou pro hospodárné a nejekonomičtější zpracování. Nejjednodušším způsobem, při kterém pila projede kulatinou, je takzvaný pořez naostro. Při tomto způsobu směřují řezy napříč letokruhy a na ploše takové desky vznikají charakteristické sbíhavé útvary, takzvané fládry. Pokud prochází kulatina pilou dvakrát, je nejprve vyříznuta středová část, takzvané prizma, které je otočeno o devadesát stupňů a při druhém průchodu pilou je nařezáno boční řezivo. Takovému pořezu říkáme prizmování. Kromě těchto základních řezů kvalitnějšího dřeva, kde jsou vyšší požadavky na jeho vzhled a vlastnosti, můžeme použít řezy, které jsou náročnější na spotřebu materiálu i zpracování. Takové řezy volíme například u dřeva, které bude použito na výrobu kvalitního nábytku a dekorativních předmětů. Dřevo nižší kvality, které není využito pro zpracování na pile, může být prodáno jako palivové dříví. Už při mýcení lesa a taktéž při výrobě řeziva na pile vzniká dřevní odpad, který je využit při výrobě energie (štěpka), jako palivo (pelety, brikety), ale například i při výrobě papíru.

Zpracování dřeva došlo za existenci lidstva velkým vývojem, asi jako u každé lidské činnosti. Základem byl vždy poražení stromu, zbavení kura a jeho základním zpracováním. Pěstní klíny postupem času nahradily různé speciální postupy. mezi základní zpracování dřeva je mechanické zpracování, jako ze řezání, broušení, hoblování, dlabání, vrtání aj. a chemické zpracování vodou, tlakem či tlakem.

Základním opracováním dřeva můžeme nazvat postupy ručního mechanického opracování broušením, ručním vyřezáváním, řezbařím, vrtáním, hoblováním a dlabáním. Od ručního opracování pak docházíme k mechanickému, strojovému opracováním soustruhem, frézováním, srovnáváním, řezáním a různým vykružováním. 

Stavba dřeva

Pokud nahlížíme na strukturu dřeva, rozlišujeme 3 základní druhy řezů dřevem a to řez příčný také transverzální, řez tečný (trangenciální) a řez středový (radiální).

Řezivo

Řezivem rozumíme opracování stromů a dřevěného materiálu podélným řezem. K řezu se používají rámové, pásové nebo kotoučové pily. Po rozřezání se řezivo zpravidla suší. Stromy by se měly káce ve vegetačním klidu kdy do koruny neteče míza. Při kácení stromu je nejlepší kmen hned zbavit větví a pokud možno co nejrychleji zpracovat. Po zpracování na pile či katru je dobré fočny zbavit kůry, aby se zabránilo plesnivění či útokům škůdců. Často se i odřezává střední dřeň, aby se předcházelo pracování dřeva a to převážně praskání.

řezivo rozdělujeme dle tvaru a tloušťky na deskové, hraněné a polohraněné

Deskové - prkna (tloušťka max. do 40 mm), fošny ( tloušťka větší než 40 mm) a krajinky ( tloušťka max 25 mm)

Hraněné - hranoly, hranolky, latě a lišty

Polohraněné - trámy a povaly ( hrubě opracované celé nebo rozštípnuté kmeny)

řezivo můžeme nakoupit ve specializovaných prodejnách, v hobymarketech, ve stavebninách, na internetu a nebo přímo na pile. Dřevo a to hlavně fošny a prkna mají ještě pravou a levou stranu. Pravá strana je blíže ke středu stromu, levá k bělu. Z fošen lze udělat prkna, lišty a různé druhy polotovaru, ale vždy jen do šíře vybraného kusu dřeva. pokud potřebujeme širší polotovat je nutné vytvořit spárovku. Spárovka je deska, kteou vytvoříme z prken či hranolků, které k sobě slepíme a lisem stáhneme. Můžeme lišty slepit po smeru dřeva (podélný směr na sraz) a nebo v příčném směru na ozub (cink). Z latí či hranolku se lepí i Laťovka, ale oproti spárovce je nalepena kolmo k vláknum poddýžka a na ní opět kolmo dýha (dýha je tenký plátek vyřezaný ze stromu). Jak se vyrábí dýha se můžete podívat třeba na tomto videu. Pokud slepíme tři a více vrstev dýhy vznikne nám překližka. Překližka je velmi odonlná a oblíbená, vyrábí se vrůzných velikostech a tlošťkách. Převážně do stavebnictví se pak používají různé druhy desek, které jsou už od pravého dřeva vzdáleny. Jedná se například o sololit, různé druhy dřevotřísek či oblíbené OSB desky.

Sušení dřeva

Dřevo se po staletí řadí mezi velmi hodnotnou surovinu. Při zpracování dřeva je, ale nutné přihlédnout k jeho vlastnostem ve spojitosti s vlhkostí. Při vyšší vlhkosti (cca 30%) má dřevo schopnost bobtnání, naopak při vyšší suchosti, dřevo rádo sesychá a samozřejmě praská. Pokud se jedná o mokré dřevo je nutné počítat s tím, že lepené spoje mají nižší pevnost a vůbec má špatné mechanické vlastnosti. Dřevo jako takové při prvotním pokácení je velmi vlhké. Po pokácení je nutné dřevo vysušit a zbavit vlhkosti, aby se s dřevem dalo dobře opracovávat. Důležité je, aby vlhkost dřeva s okolním prostředím byla v plnohodnotné rovnováze. Dřevo do sebe přirozeně dostává vlhkost z prostředí, čemu říkáme navlhavost. Proces kdy do sebe z okolí dřevo vstřebává vlhkost do určitého nasycení, které je různé od druhu dřeva. Dřevo jako takové má velkou škálu využití a vlhkost je jedním z faktorů, které ovlivňuje využití dřeva a jeho zpracování.

Cílem sušení dřeva je, přiblížit vlhkost dřeva podmínkám v kterých bude dřevěný výrobek používán. Je nutné předem vědět, jestli bude dřevo používáno v interiéru či exteriéru, aby se předešlo bobtnání nebo naopak sesychání dřeva. Vysušené dřevo má menší hmotnost a objem, je pevnější, má lepší fyzikální a mechanické vlastnosti, (tepelné a izolační vlastnosti) a sušené dřevo má i větší odolnost vůči škůdcům.

Sušení dřev dle druhu dřeva

Smrk se suší velmi jednoduše, dalo by se říci, že se málo bortí, málo sesychá a je třeba dát pozor na suky, které po vysušení vypadávají. Borovice je náchylná k tz. zamodrávání, kdy je nutné proložit velkými mezerami. Borovice nemá sklon ke vzniku prasklin a trhlin, dobře se suší. Oproti borovici má modřín podstatně větší sklon k praskání a k zbroucení dřeva. Suší se podstatně pomaleji. Buk se v zásadě velmi rychle zapaří a podléhá dřevokazným houbám. I co se týče stavby těla velmi často se bortí a trhá. Dub se suší velmi podobně jako buk, u duu je dobré dřevo při sušení zastřešit. U jasanu je důležité chránit dřevo před změnou barvy. Dřevo jasanu má tendenci ke zborcení a tvorbě prasklin a trhlin. Při sušení nevadí déšť. Javor se suší podobně jako buk či dub, vyvarujme se přímého slunečního svitu. Habr se suší velmi pomalu, je náchylný k zapaření, je dobré mít hráň dobře provětranou bez přímých slunečných paprsků. U jilmu a ořechu je nutné prokládat řezivo hustěji, suší se velmi pomalu a dřevo je náchylné k borcení a praskání. Bříza se suší s kůrou a to z důvodu praskání, suší se pomalu, zapařuje se a bortí. Dřevo kaštanu sušíme velmi pomalu, aby jsme předešli praskání a bortění dřeva. Pokud se jedná o Olši, suší se relativně dobře ale musíme zohlednit rychlé zapaření. Při sušení dbáme na patřičné provětrání. U lípy se držíme podobných zásad jako u habru, sušíme opatrně bez slunečných paprsků. Akát a topolu nebo vrbu sušíme velmi pomalu, dřevo se rádo bortí. Pozor na suky. To samé se týká i ovocných stromů jako je třešeň, jabloň či hrušeň, sušíme velmi pomalu na čerstvém vzruchu a předcházíme bortění dřeva.

Sušení dřeva rozdělujeme na:

- přirozené sušení - pokud sušíme dřevo přirozeným způsobem, skladujeme jej za určitých pravidel ve volném prostoru. Ve volném prostoru na dřevo působí povětrnostní vlivy a tím dochází k jeho pozvolném sušení. Přirozené sušení je prováděno už na pile a základními pravidly skladování jsou prokladové listy umístěné svisle nad sebou, zarovnaná čela hráně a velikost hráně. Hráň je pavoúhlá stavba ze dřeva (latě, prkna, fošny, trámy), která se postupně skládá do tvaru krychle nebo kvádru. Fošny se prokládají lištami (špánky) o velikosti 250 x 250 mm a na každých 600 mm jedna. Hráń je dobré zastřešit nebo jinak zabezpečit před deštěm. Přirozené sušení dřeva je proces kdy uskladníme dřevo na volném prostoru či ve vzdušných, zastřešených prostorách. Veškeré dřevo se suší v předem jasných pravidel, proloženo a ošetřeno. je nutné zajistit rovnoměrné proudění vzduchu. Základní faktory, které ovlivňují kvalitu přirozeného sušení dřeva e teplota vzduchu, vlhkost a rychlost proudní vzduchu. Přirozené sušení dřeva je na měsice i roky. Samozřejmě, že se bude lišit druh od druhu, smrk se vam může vysušit do roka dub naopak několik let.

- umělé sušení - pokud sušíme dřevo uměle, využíváme k sušení cizí zdroj energie. Nejčastějším využitím při umělém sušení dřeva je použití sušáren. Sušárna vytváří plně regulované prostředí pro sušení dřeva. V rámci sušícího řádu lze měnit teplotu, rychlost proudění vzduchu a vlhkost. K sušení se používá několik druhů sušáren, například horkovzdušné, kondenzační, vakuová a mikrovlnná sušárna. Výhodou umělého sušení je, že může ze dřeva výrazně rychleji dostat vlhkost a to za přesné kontroly sušení. Nevýhodou je velká energetická náročnost.

Zdroj: https://www.mezistromy.cz/ochrana-a-uprava-dreva/suseni-dreva-cast-1-2/odborny

Opracování a dělení dřeva

Základem opracováním dřeva je v zásadě dělením. Každý zpracovatel dřeva chce oddělit dřevo, oříznout, sříznout a opracovat. Dělení dřeva můžeme rozdělit jako vše na ruční a strojové. Nástroj, který odděluje dřevo je ostří, nebo břit. Dalo by se říci, že základní opracování jedním břitem je opracování třeba nožem, dlátem, hoblíkem a opracování nástroji s více břity, s různými směry řezání, podélné nebo příčné. čerstvě pokácené dřevo se vyznačuje vysokým podílem vody a vlhkosti. V tom případě je nutné dřevo této vlhkosti zbavit a vysušit ho. Určitě je důležité, aby dřevo mělo podobnou vlhkost v kontextu prostředí v kterém se bude nacházet. Pokud to tak to nebude může dojít k deformaci dřeva, kroucení, sesycháním a praskání. Pokud se jedná o sušení dřeva můžeme ho rozdělit na sušení přirozené a umělé. Suchý, dřevěný polotovar můžeme začít obrábět a začít vyrábět nespočetnou škálu dřevěných výrobků.

Ruční obrábění, je zpracování dřevěných polotovarů ručními nástroji. Dřevo se řeže, hobluje, vrtá, dlabe, řezba a brousí. Strojové obrábění dřeva je rychlejší, lehčí a přesnější. 

Řezání - základní druh opracování dřeva, kdy oddělujeme kusy obrobku na požadovaný rozměr či tvar. Mezi základní ruční pily patří klasické truhlářská pila, zlodějka, ocaska, rovná čepovka, oblouková pila na větší klády, dřevařská pila, pokosová pila a pilky na specifické řezy jako například sadařská pila aj. Mezi nejčastější elektrické ruční pily patří řetězové pily, přímočaré pily a ruční kotoučové pily. Pro hrubé opracování dřeva při výrobě trámů, fošen a prken se používá elektrický katr. Mezi nejběžnější elektrickou pilu patří kotoučové pily, neboli cirkulárky. V dnešní době je veliká škála kotoučových pil s různým příslušenství, podavači, pravítky, posuny aj. Pro preciznější řez a výřez tvarů slouží pásové pily, které jsou na trhu v různých variacích a velikostech.

Dlabání - slouží k hloubení tzv. dlabů. Dlaby se využívají převážně při výrobě nábytku a truhlářské výrobě. Specifické opracování dřeva, kdy oddělujeme a vybíráme dřevěné části dlabu při tvorbě otvorů a konstrukčních spojů. Při dlabání a tvorbě otvorů je nutné přihlédnout k mechanickým vlastnostem dřeva a směru vláken. Pokud dlabeme po směru vláken je riziko, že se dřevo uštípne. Eliminujeme to, že budeme dlabat napříč vlákny. K dlabání používáme dláta plochá, kulatá či čepovací a můžeme použít dřevěnou palici. K dlabání můžeme využít elektrickou dlabačku, taková speciální vrtačka s vyššími otáčkami, která slouží k dlabání podlouhlých děr. 

Dlabání dláty - dláta jsou základní nástroje při opracování dřeva. Dláty můžeme vytvářet specifické otvory a čepy. Dláty oddělujeme a vybíráme dřevní materiál pro tvorbu děr a podélných otvorů při výrobě konstrukčních spojů. K dlabání používáme ruční dláta různých velikostí a tvarů. Mezi základní dláta patří hraněné dláto se zkosenou hranou ve velikosti od 3 do 50 mm, duté dláto, ploché dláto, čepovací a zapouštějící dláto.

Vyřezávání - vyřezávání provádíme nožem či dláty, druhů nožů i dlát je nespočet dle druhu dřeva i typu řezby. Řezbaření je umělecký směr navazující na sochařství a umělecké truhlářství. Opracování převážně měkkých dřev, výroba okrasných prvků, figurální a reliéfní řezba, dřevořezy a dřevoryty aj. pokud si chcete o řezbářštví přečíst více koukněte na stránky O dřevu a řezbě, vřele doporučuji.

Hoblování - hoblováním zarovnáváme dřevo a zpracováváme do určitého tvaru. K hoblování používáme ruční i elektrické hoblíky různých tvarů a velkostí. Klasický hoblík skrývá hoblíkový nůž, želízko pomocí kterého ho oddělujeme třísky z opracovávaného dřeva, břit bývá v úhlu 25-30 stupňů dle tvrdosti dřeva. Rozdělujeme několik druhů hoblíků a to na zběrák s úzkým želízkem do oblouku, hladík s jednoduchým želízkem, klopkař pro přesné hloblování a macek pro opracování dlouhých kusů obrobku.

Broušení - broušení dřeva bývá konečnou úpravou před lakováním a natíráním. Broušení je hrubé a jemné. Hlavním účelem broušení je zbavit dřevo hrubých třísek, nerovností a vyhladit povrch. I broušení můžeme oddělit na ruční a strojové a záleží jaký druh, zrnitost brusného papíru použijeme. Pro broušení můžeme použít i rašple, kterými opracováváme dřevo nahrubo a to šikmo přes vlákna a po rašpli můžeme na dokončení použít pilník. Broušení je hlavním dokončovacím prvkem při práci se dřevem, broušení je zdlouhavé, ale je za Vámi vidět kus práce.

Srovnávání - je opracovaní dřeva, kdy vyrovnané polotovary, hranoly, fošny, prkna srovnáváme na požadovanou šíři. Pomocí elektrické srovnávačky či také hoblovky, můžeme srovnávat nerovnosti na prknech a trámech. Srovnání probíhá na vodorovném stolci kde je zapuštěn válec s noži a ručním posunem po stolu se ubírá z dřevěného materiálu. Dále ke srovnání můžeme použít tloušťkovací frézu neboli protahovačku. Jedná se o stroj který ubírá zvolený rozměr a automaticky sune prkno. Při srovnávání nejdříve obrobek srovnáme na hoblovce a srovnanou stranou dolů pak protáhneme v protahovačce na požadovaný rozměr. Miluji práci na protahovačce, né kvůli hluku, který vydává, ale kvůli vůni čerstvého dřeva, který se pak line celou dílnou.

Vrtání - vrtáním vytváříme v obrobku otvory pomocí vrtáků a vrtačky. Vrtáky máme různých délek a různého průměru. Při opracování dřeva nejčastěji vrtáme když, odstraňujeme suky, předvrtáváme otvory pro spojovací materiál, vrtáme otvory pro kování a vrtáním děr pro kolíky na spojování kolíkováním. Vykružování větších otvorů používáme vykružovací vrtáky. Vykružováním opracováváme dřevo do pravidelných či nepravidelných oblouků.

Soustružení - soustružením opracováváme hrubý obrobek do požadovaného tvaru na soustruhu. Soustruh vytváří rotační pohyb kolem své osy a pomoci dlát opracováváme obrobek. Máme několik druhů soustruhů: motorový, pružinový či smyčcový soustruh. Obrobek do soustruhu upevníme mezi hroty nebo soustružíme volně podle toho co konkrétně soustružíme. Soustružení je velmi specifické opracování dřeva s nutností pořízení soustruhu. Soustružením můžeme vyrobit mísy a misky, svícny, vázy, nohy od stolů a mnoho dalšího. K soustružení používáme soustružnická dláta, které jsou oproti klasickým podstatně Pokud Vás soustružení zajímá určitě se podívejte na stránky Domácího soustružení, kde najdete rozsáhlejší informace, postupy a ukázky soustružení včetně historie. Pokud chcete jít hodně do hloubky koukněte na stránky o Soustružení.

Frézování - frézování dřeva je úprava spíše estetická. Frézováním docílíme různých tvarů, zkosení hran nebo vytváření drážek například pro výrobu spárovek. Existuji různé druhy převážně horník fréz s výměnnými frézovacími nástroji. Horní frézkou lze srážet hrany, vytvářet zdobení či vytvářet drážky ať estetické tak plně funkční. Frézovací nástroje jsou vyměnitelný a podle tvaru Vám vytvoří drážku, zářez, žlábky nebo pera. 

Pokud Vás zajímá opracování dřeva neváhejte kouknout do učebnice pro truhláře. Každý začínající kutil by si měl tyto informace projít. Samozřejmě u Vás nesmí chybět kniha Pracujeme se dřevem od Martina Patřičného. Pokuid jste začínající kutil je každá rada drahá a zkušenost ještě dražší. Různé postupy a popis strojů můžete najít třeba na stránkách Bauhausu, sice tam nenakupuji, ale jejich rádce stojí za prostudování.